Poruchy příjmu potravy 5 – léčba

Nabídka různých léčebných, zvláště pak psychoterapeutických přístupů užívaných v tera­pii poruch příjmu potravy je široká. Nelze říci, která terapeutická metoda je nejúčinnější, přístup k nemocným by měl být individuální a podle aktuálních potřeb.

Léčba by měla sledovat tři cíle:

– léčba dlouhodobé podvýživy a tělesných obtíží (vlivem opakovaného zvracení, zneužívání laxativ, diuretik, dlouhodobého hladovění);

– psychoterapie k pochopení příčin onemocnění a zejména k pochopení „role“ nemo­ci v současném životě klienta/ky;

– psychoterapie zaměřená na změnu nevhodných jídelních zvyklostí a samotného životního stylu nemocného.

Výsledkem léčby by měl být zdravý člověk, který akceptuje svou tělesnou hmotnost a postavu, má přiměřené pozitivní sebehodnocení, znovu nalezl potěšení z jídla, podaři­lo se mu obnovit rodinné a další sociální vztahy.

U lehčích forem onemocnění je léčba ambulantní, případně probíhá v denních centrech/stacionářích (přes den terapie, na noc návrat domů).

Denní stacionář

-je účinný u vysoce motivovaných pacientů,

-BMI klienta musí být vyšší než 16,

-přes den se účastní individuální a skupinové terapie, přes noc se pacienti vrací do domácího prostředí,

-denní stacionář pro pacienty nad 18 let vznikl v roce 2002 na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN, je prvním specializovaným zařízením tohoto typu v ČR.

Ambulantní péče

-pacient dochází na pravidelné kontroly, lékař kontroluje (hmotnost, odběry krve, moč),

-spolupráce s psychiatrem je důležitá z hlediska medikace,

-případná péče dalších odborníků (zubař, gynekolog, internista, gastroenterolog a další),

-důležitá je nutriční terapie a také nastolení jídelního režimu a jeho udržení.

Svépomocné skupiny

-jsou pořádány pro nemocné nebo pro rodiče či partnery,

-poskytují podporu a motivaci nemocným i rodinám, přispívají k překonání sociální izolace, ke sdílení zkušeností a pocitů,

-slouží spíše jako doplňková metoda léčby.

Svépomocné manuály

-pacienti jsou postupnými kroky motivováni ke změně jídelního režimu, dále ke změně postojů k sobě a ke svému tělu,

-jsou využívány ve fázi, kdy nemocný není schopen nebo nechce využívat služeb „z očí do očí“, a jsou doporučovány zejména pacientům s méně závažnými přízna­ky.

Rodinná terapie

– poruchy příjmu potravy mají negativní vliv na nemocného a často celé jeho sociální okolí (jsou narušeny jednak vztahy s vrstevníky, ale především vztahy v rodině),

-jak při individuální terapii, tak i při hospitalizaci pacienta trpícího poruchou příjmu potravy bývá rodina do léčby zapojena pouze okrajově,

-je-li pacientem dospívající dívka (chlapec), je intenzivní práce s celou rodinou často nezbytnou podmínkou úspěšného léčebného procesu.

Vícerodinná terapie

-umožňuje členům aktivně se podílet na léčbě svého blízkého, přijmout pocit kompetence a znovuobjevit vlastní sílu a naději, které bývají během zdlouhavého a doposud marného boje téměř vyčerpány,

-vícerodinná terapie je koncipována jako jednoletý kurz s danou strukturou,

-jednoho cyklu kurzu se účastní 5 až 6 rodin, v nichž některý z členů trpí mentální anorexií, terapie je vhodná i pro partnerské páry, kdy se žena (muž) potýká s men­tální anorexií,

-zpravidla o rodiny pečuje 4 až 5 terapeutů. Každá z rodin (nebo jen dcera) je ve stálé péči jednoho ze zúčastněných terapeutů (tyto kurzy pořádá VFN Ke Karlovu, Praha),

-důraz je kladen na komunikaci v rodině a vytvoření pozitivně laděného klimatu v rodinách, zejména při společném rodinném stravování vznikají mnohé problémy (hádky nebo napjatá a úzkostná atmosféra produkující konflikty), proto je jednou z hlavních součástí kurzu nácvik společného rodinného stravování s akcentem na komunikaci při jídle,

-rodiny v neobvyklých situacích mají možnost srovnávat vlastní vzorce chování se vzorci v ostatních rodinách, konfrontují své názory s ostatními, poskytují si vzájem­ně zpětnou vazbu a tím získávají hodnotné poznatky a zkušenosti. Mají možnost konzultovat své subjektivní postoje k životnímu stylu rodiny s nezasvěceným laic­kým pohledem ostatních rodin a objektivním, korigujícím názorem odborníků,

-dívky s mentální anorexií využívají možnosti komparace s ostatními dívkami, vzá­jemně hodnotí průběh a postupy v léčbě, mohou být motivovány úspěchy ostat­ních dívek, které se uzdravují rychleji.

Psychodynamická a psychoanalytická psychoterapie

-pomáhá porozumět hlubším příčinám onemocnění, včetně nevědomých souvislostí,

-cílem je zejména změna osobnosti, zlepšení zrání v oblasti separace a individuace (v analytické psychologii jde o proces, při němž se lidská psychika stává celistvější ve vztahu ke svým komponentám).

Kognitivně behaviorální psychoterapie

-zabývá se rozpoznáním problému, jeho popsáním a změnou chování, včetně tréninku asertivity a soci­álních dovedností

-zaměřuje se na identifikaci zkreslených postojů k tělu a hmotnosti, zapisování myš­lenek, pocitů a chování ( „Když začnu jíst, nebudu umět přestat.“,  „Nedokážu normálně jíst, buď nejím, nebo žeru.“,  „Vím, že se na mě vždycky všichni dívají, jestli jsem přibrala.“,  „Po jídle všichni vidí, jak mám velké břicho.“, „Jenom když si pomyslím, kolik jsem toho snědla, musím jít hned zvracet.“,  „Kdybych jedla normálně, přibrala bych hned alespoň 10 kg.“,  „Když bych měla jít do nemocnice, raději se hned zabiju.“)

Psychofarmakoterapie

-neexistuje žádný lék na anorexii nebo bulimii,

-není příčinnou léčbou, ale léčbou podpůrnou, mírní doprovodné příznaky – depre­si, úzkost, nutkavé myšlení, impulzivitu,

-při psychofarmakoterapii jsou podávána antidepresiva a anxiolytika (léky na sta­vy úzkosti), případně antipsychotika (látky, které mají při dlouhodobém podávání schopnost potlačovat psychotické symptomy – halucinace).

Nutriční terapie

-důležité je, aby nemocný porozuměl zákonitostem týkajícím se hladovění, přejídá­ní, váhového rozmezí atd.,

-při terapii se seznamuje s tělesnými následky a riziky zvracení, užívání laxativ apod.;

-dále jsou také zaznamenávány váhové změny, cvičení, jídelní návyky, zvracení,

-postupně narůstají denní porce jídla, pravidelné stravování 4–6x denně, pacienti zaznamenávají jídla, která za den zkonzumovali;

Hospitalizace

-důvodem hospitalizace je potřeba pacienta stabilizovat;

-kritérií pro hospitalizaci je několik: velký / rychlý váhový úbytek, deprese, sebepoškozování, riziko sebevraždy, vztahové problémy v rodině, ambulantní péče po 2 měsících nepřináší žádoucí výsledky,

-probíhá zpravidla na psychiatrických odděleních (v ČR není těchto zařízení mnoho, čekací doby jsou dlouhé), při nutnosti lékařské stabilizace na jednotkách intenzivní péče,

-na specializovaných jednotkách jsou pacienti hospitalizováni cca 2–3 měsíce,

-cílem je zlepšit somatický a psychický stav,

-je důležitá týmová spolupráce (psycholog, psychiatr, dietní sestra, zdravotní sest­ra…)

-léčba prostředím, režimová léčba, skupinová terapie, individuální plán, podpůrné terapie: arteterapie, muzikoterapie, ergoterapie…

 

Nejlepší výsledky v terapii mají komplexní programy, zahrnující nutriční poradenství, programy zaměřené na změnu chování, individuální, skupinovou a rodinnou terapii.

Nemocnému poruchou příjmu potravy lze účinně pomoci tehdy, pokud o to sám projeví zájem, pokud si sám svou nemoc uvědomuje a je ochoten ji aktivně řešit.