O možných příčinách poruch příjmu potravy (PPP) bylo vysloveno mnoho různých teorií. Obecně lze říci, že anorexie a bulimie jsou důsledkem vlivu sociálních a kulturních faktorů, nepříznivých životních událostí, chronických obtíží, nedostatečných sociálních a rozhodovacích dovedností a nakonec i biologických a genetických faktorů. Odborníci se shodují, že neexistuje žádná specifická příčina anorexie a bulimie, jejíž odstranění by automaticky vedlo k vyléčení. Na druhé straně jsou PPP problémem, který má svou srozumitelnou logiku a který lze řešit. Je třeba se jenom vyhnout lákavé „pasti“ některých jednostranných hypotéz o možné etiologii poruchy.
Při vzniku PPP jde o souhru a spolupůsobení různých biologických, psychologických, rodinných a sociokulturních rizikových faktorů:
1. pohlaví
Stačí být ženou a riziko vzniku PPP je mnohonásobně vyšší. U anorexie je zastoupení žen v průměru 10x vyšší než mužů, v případě mentální bulimie je to 20x. Muži jsou méně ohroženi PPP zejména proto, že méně často než ženy drží diety ve snaze kontrolovat svoji tělesnou hmotnost. Méně jim vadí tloušťka, protože v pubertě oproti dívkám méně přibývají na tuku a více jim rostou svaly, což vnímají pozitivně. Zatímco fyzické dospívání pro chlapce znamená, že se přibližují mužskému ideálu krásy, pro dívku znamená dospívání vývoj směrem od toho, co je považováno za krásné. Co se týče psychické stránky, zdá se, že dívky jsou oproti chlapcům nejistější, mají větší obavy o to, zda jsou nebo nejsou oblíbené, mají nižší úctu k vlastnímu tělu a nižší sebevědomí. Už ve věku třinácti let uvádí 35 % děvčat (13 % chlapců), že většinou nejsou spokojeny se svým tělem a téměř padesát procent děvčat si přeje zhubnout. 40 % děvčat se vědomě omezuje v jídle ve strachu z tloušťky a téměř 4 % z nich se z tohoto důvodu nutí do zvracení.
Skutečnost, že se poruchy příjmu potravy významně častěji vyskytují u žen, vedla k mnoha spekulacím o možných rizikových faktorech. Mentální anorexie pak byla interpretována v termínech odmítání dospělé ženské role, ženského těla a sexuality. Podle jiných autorů byla snaha o vyhublost spojována s odmítnutím ženského vzhledu ve snaze odlišit se od své ovládající matky. Feministicky orientované teorie naopak tvrdí, že anorektická snaha po štíhlosti je přehnaným projevem, jak dosáhnout ženskosti. V rozvoji poruchy pak pokládá za rozhodující sociální závislost bulimiček a ztrátu sociální podpory ze strany muže. Tyto teorie však nebyly potvrzeny. Nepotvrdil se ani předpoklad, který dával rozvoj mentální anorexie do souvislosti s pohlavním zneužíváním. Vážné pohlavní nebo fyzické zneužití sice zvyšuje riziko psychické poruchy, nikoli však specificky mentální anorexie nebo bulimie.
2. věk
Typickým obdobím počátku PPP je období puberty a dospívání. Ústředním podnětem při vzniku anorektických příznaků je pubertální tělesné dozrávání. Určitá zprostředkující role při rozvoji poruchy je připisována negativním emocím, které mohou doprovázet hormonální změny v pubertě. V průběhu dospívání se diferencuje vlastní Já, vzrůstá sebeuvědomování se a zájem o svět vrstevníků. Dospívající je sociálně vnímavější, a proto zranitelnější a soupeřivější (otázky typu „Kdo je lepší?“ často předcházejí otázce „Jak zhubnout?“). Jeho sebevědomí je labilnější. První příznaky mentální anorexie nebo diet předcházejících bulimickému přejídání bývají někdy okolím pozitivně oceňovány a jsou zjednodušenou odpovědí na otázku „Jak být úspěšnější?“ nebo „Jak se lépe cítit?“. Pro mnoho děvčat není cílem normální váha, ale vyhublost. Velká část dospívajících dívek vlastně neví, jaká by měla být jejich normální tělesná hmotnost a snaží se bojovat proti biologicky přiměřeným tělesným proporcím.
U fyzicky zralejších dívek je riziko poruchy příjmu potravy dvojnásobně vyšší. S časnější fyzickou zralostí byl často spojen strach z dalšího přibírání na váze, pocity nedostačivosti a některé další depresivní příznaky. Předčasně fyzicky vyzrálé dívky bývají zpravidla menší a silnější než jejich vrstevnice, jsou nespokojenější se svým tělem a váhou a mohou mít sklon k přejídání se.
S dospíváním nejsou spojeny jenom fyzické, ale i zásadní sociální změny, které mohou představovat významný stres a přinášet nejistotu. V období nejistoty přirozeně stoupá míra úzkosti a citlivost na reakce okolí. Zvýšená kontrola těla a příjmu potravy může být spojena se zvýšenou potřebou kontrolovat měnící se a tudíž nejistý osud a sociální kontext. V současném sociálně-kulturním kontextu nízká sebedůvěra snadno vyústí ve snahu zlepšit svůj vzhled a držet diety.
S dospíváním je spojena také separace od rodiny, snaha po sebeprosazení a autonomii. Časné odloučení od rodiny v adolescenci (samostatné bydlení, studium v zahraničí apod.) může u rizikových jedinců snadno vést k narušení přiměřených jídelních zvyklostí, případně k rozvoji poruchy příjmu potravy.
3. rodina
Už samotný výskyt poruchy příjmu potravy je v rodinném kontextu nejbližších příbuzných (matky, sourozenci) považován za významný rizikový faktor. Sklon k dietám a PPP může dále ovlivnit obezita a diety v rodině, kritický komentář týkající se obecně jídla, tělesného vzhledu a váhy, případně zvýšený důraz na vzhled, výkon a sebekontrolu. Z hlediska vzniku PPP je zvláště významná role rodiny při formování konceptu úspěchu, krásy a představy o vlastním těle, při vytváření jídelních a pohybových návyků a životního stylu a v neposlední řadě i při formování představy o nezbytné míře spoluúčasti při utváření vlastního osudu a řešení problémů. Vliv na rozvoj PPP můžou mít nadměrně vysoká očekávání a kritičnost rodičů, nedostatek péče a empatie nebo naopak nadměrná ochrana, spory a neshody v rodině, sklon vyhýbat se problémům. Dalšími rodinnými rizikovými faktory jsou duševní porucha včetně alkoholizmu, dále zanedbávání a fyzické nebo sexuální zneužívání. V rodinách nemocných nebývá zvykem společné stolování.
4. psychologické faktory
Se vznikem a rozvojem poruch příjmu potravy připomínáme určité osobnostní rysy a psychické charakteristiky, které se vyskytují již před onemocněním a mohou být tedy pro jeho rozvoj rizikové.
U anorexie jde např. o přílišné zaměření se na dosažení úspěchu (zejména ve školní či sportovní oblasti). Charakteristická je nadměrná přizpůsobivost a poslušnost, vyhýbavost, úzkostlivost, pochybnosti, obavy, perfekcionizmus spojený s vysokou sebekontrolou a zodpovědnost.
U bulimie jde např. o emoční labilitu, nezdrženlivost, impulzivitu (mimo přejídání se někdy může projevovat i v promiskuitě, krádežích nebo nezdrženlivosti vůči psychoaktivním látkám), sebekritičnost a zranitelnost.
U obou poruch je typická vnitřní nejistota, nízké sebevědomí a negativní sebehodnocení.
Mnoho studií dává do souvislosti PPP s depresivní náladou. Většina depresivních a úzkostných příznaků je přímo spojena s obavami o postavu, tělesnou hmotnost a kontrolu příjmu potravy. Z hlediska rozvoje poruchy je nebezpečné zejména negativní sebehodnocení, které u děvčat snadno vede k narušenému vnímání tělesného vzhledu a dietám. Zatímco depresivní příznaky ustupují, když se nemocnému podaří získat kontrolu nad příjmem potravy, známky úzkosti často přetrvávají nebo se ještě zvýrazní. Rituály v jídle nebo kompenzační chování po přejezení je spojeno s úlevou a může sloužit i k úniku před nepříjemnými myšlenkami na jídlo a tak posílit hladovění.
Z dalších osobnostních rysů je v souvislosti s PPP zmiňována hysterie, egocentrizmus, hypersenzitivita, narcistická porucha osobnosti nebo sociální fobie.
5. sociální a kulturní faktory
Rychle se měnící kultura, která nekriticky oslavuje vyhublou štíhlost a přehnaný zájem o hmotnost, jež se stává společenskou normou, i to může být jeden ze spouštěcích faktorů poruch příjmu potravy. Mediálně proklamovaný důraz na vzhled a štíhlost, módní průmysl, časopisy, televize a internet rozšiřují názor, že i mírná nadváha je zdraví škodlivá a že štíhlost je nejdůležitějším aspektem atraktivity a úspěšnosti. Zejména tyto faktory jsou zodpovědné za rostoucí počet onemocnění poruch příjmu potravy v zemích západního světa.
Společenské a kulturní trendy jsou přitom v rozporu s biologickou variabilitou a přirozeností lidského těla a pro většinu žen nedosažitelné a zdraví ohrožující.
Jedním ze sociálních faktorů je profese nebo profesní příprava, která je výrazněji spojena s fyzickým zevnějškem nebo kde je štíhlá postava nezbytným předpokladem kariéry (např. gymnastika, balet, modeling).
psychologické poradenství a psychoterapie Praha